9. díl - Věda a technika

Inspirace hmyzem se neomezuje jen na umění a kulturu. Také v oblasti vědy a techniky umožňují poznatky, které máme o hmyzu, použít například nová konstrukční řešení nebo metodické postupy, s nimiž lze v řadě oborů dosáhnout pozoruhodných výsledků.

Většina poznatků, které máme o anatomii, vývoji a ekologie, pochází z posledních 300 až 400 let. Ještě v polovině 19. století se běžně věřilo, že se složité organizmy rodí z neživé hmoty svého prostředí – červi z půdy nebo dřeva, muší larvy z tlejícího masa. Ale už v roce 1668 italský biolog Francesco Redi začal tento pohled měnit tím, že ukázal, že než se v mase mohou objevit larvy, musí na něj mouchy naklást vajíčka. Teorie o spontánním zrození se však v té či oné podobě ve vědeckých kruzích udržely až do doby, než je v 60. letech 19. století vyvrátil svými experimenty Louis Pasteur.

Studium hmyzu, jeho životního cyklu, fyziologie, genetiky a ekologie významně přispělo k našemu celkovému porozumění biologii. Koncem 17. století holandský mikroskopik Antoni van Leeuwenhoek, který jako první objevil bakterie a prvoky, použil oko vši jako měřící jednotku mikroskopických útvarů, protože „jeho velikost byla vždy stejná“. Ovocná muška octomilka (Drosophila melanogaster), populární mezi genetiky, velmi pomohla při pochopení struktury chromozomů, jejich mutací a pohlavní dědičnosti. Čtyři páry jejích chromozomů, nesoucí asi 10 tisíc jednotlivých genů byly podrobně zmapovány. První souvislosti mezi patogeny a nemocemi vzešly ze studií bource morušového, které uskutečnil Louis Pasteur v letech 1865-70.

Naše znalosti o fyziologii pokročily díky studiu procesů růstu a vývoje ploštic rodu Rhodnius a několika druhů bourcovitých motýlů (např. Bombyx mori a Hyalophora cecropia). Populační ekologie se obohatila studiem mouchy domácí, masařky nebo brouků potemníků. Toxikologie těží při hodnocení toxicity insekticidů z výzkumu much, švábů a housenek lišajů. Studium hmyzu také podalo základní informace o výživě, metabolismu, endokrinologii a neurosvalové fyziologii.

Znalost stavby těla hmyzu se ukázala jako užitečná i mimo přírodovědné obory. V roce 1983 studovali inženýři firmy McDonnell-Douglas nohy skákavého rovnokřídlého hmyzu, což jim mělo pomoci sestrojit tlumiče nárazů pro nový tryskový letoun – Hornet. Doktor Rodney Brooks z Laboratoře umělé intelegence MIT vyvíjí šestinohého robota s elektronickým řídícím systémem, který je inspirován dělenou nervovou soustavou hmyzu. Tento přístup známý jako „vrstvená architektura“ vyvolal v poslední době v robotice velkou vlnu zájmu (a diskuzí).

Policejní orgány zjistily, že hmyz a další členovci mohou při kriminalistickém vyšetřování poskytnout cenné důkazy. Specialisté soudní (forenzní) entomologie dovedou často zjistit jak, kdy nebo kde došlo ke zločinu tím, že spojí kvalitní policejní práci s pečlivým pozorováním a znalostmi o hmyzu, jeho výskytu, rychlosti vývoje, chování a způsobu života. Například v Austrálii byli agenti protidrogových jednotek schopni identifikovat zbytky hmyzu v zásilce marihuany a vystopovat tak zboží až do země původu a zatknout členy drogového kartelu. Na Havaji byl zase muž obviněn (a později i odsouzen) ze znásilnění poté, co policie objevila ulomenou nohu kobylky v záložce jeho kalhot a prokázala, že patří ke zbytku ulomené končetiny nalezené předtím na oděvu oběti. A v případech vražd, kdy je tělo objeveno až dny nebo týdny po zločinu, může hmyz (především larvy much, brouci hrobaříci a mravenci) poskytnout překvapivě přesné informace o čase smrti, počtu a umístění zranění, a dokonce o tom, zda bylo tělo přemísťováno.

© John R. Meyer, North Carolina State University – použito se svolením autora
© překlad Jakub Pechlát, 2006 – šíření textu možné jen s písemným souhlasem