HMYZ.NET

Rekordy hmyzu

Zde je přehled hmyzích rekordmanů ve 23 vybraných "disciplínách", jak jsou zaznamenány v americké publikaci "Walker, T.J., ed. 2001. University of Florida Book of Insect Records, 2001", kterou můžete nalézt na webové adrese www.entnemdept.ufl.edu (zestručněno).


Nejrychlejší let

Rychlost letu hmyzu se měří obtížně, roli totiž hraje také rychlost větru v době měření, způsob měření (volný let, větrný tunel aj.). Nejvyšší spolehlivě naměřená rychlost byla zjištěna u saranče Schistocerca gregaria - 33 km/h a motýla Helicoverpa zea z čeledi můrovitých - 28 km/h. Jde o rychlost očištěnou od vlivu rychlosti větru. Mnoho hmyzu jistě létá rychleji, ale jeho rychlost nebyla dosud spolehlivě změřena. (V popisu jednotlivých řádů proto můžete najít vyšší hodnoty uváděné v jiných zdrojích).


Nejpestřejší jídelníček

Nejpestřejší jídelníček má motýl Hyphantria cunea z čeledi přástevníkovitých. Jeho housenky se v různých částech světa živí celkem asi 636 různými druhy rostlin.


Nejdelší klidové stádium

U motýla Prodoxus y-inversus z čeledi Prodoxidae bylo zjištěno nejdelší klidové stádium. Dospělí jedinci se vylíhli z kukel schovaných v živné rostlině po 19 letech, a to za umělých podmínek.


Nejodolnější vůči vyschnutí

Larva pakomára Polypedilum vanderplanki se vyvíjí v kalužích vody na skalách v africké Nigérii a Ugandě, kde musí snášet změny podmínek od sucha po povodně. Bývají tam vystaveny teplotám až 70 stupňů. Jde o jediný hmyz, u něhož se s jistotou ví, že dokáže přežít stav zvaný kryptobióza (kdy organizmus nevykazuje známky života a jeho metabolizmus se téměř zastaví) a takovou ztrátu vody, že tělo obsahuje méně než 3 % vody. Organizmů, které zvládají kryptobiózu, je celá řada (viry, bakterie, houby, semena vyšších rostlin, červi háďata, vejce některých korýšů), u jiných druhů hmyzu však zatím tato schopnost nebyla prokázána.


Nejodolnější vůči chladu

Dehydrované larvy pakomára Polypedilum vanderplanki dokáží přežít extrémní ochlazení ponořením do tekutého helia o teplotě
-270 stupňů po dobu 5 minut. Míra přežití byla 100 %. V normálním stavu však larvy takové ochlazení nepřežijí, zmrazení vody v těle jim poškodí tkáně. A ve svém přirozeném prostředí (střední Afrika) se s extrémně nízkými teplotami nesetkají.

U hmyzu, který nebyl před ochlazením dehydrován, drží rekord pilatka Trichiocampus populi z řádů blanokřídlých, a to ve stádiu kukly. Před ponořením do tekutého dusíku o teplotě -196 stupňů však prošla "přípravou" v podobě zmrazení na -20 stupňů, několikahodinového pobytu v -5 a následného pomalého ochlazování na -30 stupňů. Míra přežití po ponoření do tekutého dusíku byla 75 %.

Obecně se má zato, že pokud při ochlazení nedochází k tvorbě ledu uvnitř buněk, lze zmrazení přežít. U výše zmíněných případů nešlo o přirozenou adaptaci organizmu, ale o využití tohoto poznatku.

Mezi hmyzem, který odolává chladu, protože se tomu během vývoje přizpůsobil, je rekordmanem střevlíkovitý brouk druhu Pterostichus brevicornis, jehož tělo odolává chladu pomocí ochranného glycerolu. V laboratorních podmínkách dospělý brouk přežil teploty až -87 stupňů.


Nejkratší generační cyklus

Nejkratší generační cyklus (od určitého stádia do téhož stádia další generace) má mšice Rhopalosiphum prunifolia - 4,7 dne při teplotě 25 stupňů. Jedná se však o fázi života mšic, kdy se rozmnožují nepohlavně. Délka generačního cyklu souvisí se schopností druhu přizpůsobit se změněným životním podmínkám, ale také vytvořit si odolnost proti insekticidům.

V přirozených podmínkách není pochopitelně teplota konstantní a generační cyklus by trval o něco déle. Např. v laboratoři za teploty 10 stupňů trval generační cyklus téhož druhu mšic 21,3 dne. Vliv má také kvalita potravy.

V případě pohlavního rozmnožování patří prvenství komárovi Psorophora confinnis, jehož generační cyklus trvá v přirozených podmínkách týden.


Nejdelší generační cyklus

Za výjimečných podmínek mají nejdelší generační cyklus brouci krasci a tesaříci. Zaznamenán byl případ, kdy krasec druhu Buprestis aurulenta opustil dřevo, v němž se vyvíjel po 51 letech, přestože běžná délka vývoje jsou tři roky. Vliv má kvalita potravy, v tomto případě se jednalo o dřevěný nábytek, tedy suché dřevo.

Za běžných podmínek drží rekord cikády druhů Magicicada septendecim, M. cassini a M. septendecula, jejichž generační cyklus trvá 17 let.


Nejmenší vajíčka

Při zohlednění velikosti samice mají nejmenší vajíčka mouchy z čeledi kuklicovití, které zpravidla měří 0,02 až 0,2 mm (výjimečně až 0,4 mm). Vajíčka druhu Zenillia pullata jsou zvlášť maličká, pouze 0,027 krát 0,02 mm.

V této kategorii neexistuje mnoho údajů. Obecně se má zato, že hmyz s proměnou dokonalou má zpravidla menší vajíčka (nejčastěji do 1 mm) než hmyz s proměnou nedokonalou, s menším množstvím žloutku a larvy se z nich líhnou během několika dnů.


Nejdelší migrace

Na podzim roku 1988 byl zdokumentován pohyb hejna sarančí druhu Schistocerca gregaria z Afriky do Karibiku v délce 4500km. Samozřejmě za vydatné pomoci větrných proudů. Tato kategorie migrace nezahrnuje druhy, které se po migraci (např. za účelem přezimování nebo rozmnožování) vracejí na původní místo.


Nejdelší pravidelně opakovaná migrace

Každý rok na podzim se populace severoamerického motýla druhu Danaus plexippus vydá na cestu z jižní Kanady na přezimování do středního Mexika. To je vzdálenost až 4000 km, jejíž překonání motýlům trvá 75 dní. Následující jaro se stejní jedinci přesunou do jižních oblastí USA, kde dají život první ze dvou až čtyř generací potomků, které pak zabydlí jejich letní sídlo dále na severu.


Nejvyšší počet stádií (instarů)

Pokud stádiem rozumíme dobu mezi dvěma svléknutími pokožky obecně, rekord drží rybenka Thermobia domestica se 60 svléknutími. Rybenky ale svlékají pokožku i po dosažení dospělosti. Budeme-li uvažovat pouze larvální stádium, pomyslným vítězem je jepice druhu Stenacron interpunctatum se 45 svléknutími.


Nejodolnější vůči insekticidům

Hmyzem, který je odolný vůči největšímu počtu syntetických insekticidů je mšice Myzus persicae, jež odolá 71 různým chemickým látkám. Za zmínku stojí také motýl Plutella xylostella z čeledi Plutellidae, který odolá 51 insekticidům a mandelinka bramborová odolávající 37 látkám. Uvedené údaje však pocházejí z roku 1989, odkdy si již uvedené druhy mohly vyvinout odolnost vůči dalším látkám.


Nejnižší počet potomků

Adepty na první příčky v této kategorii jsou zástupci nejméně tří řádů hmyzu (dvoukřídlí, blanokřídlí, brouci), kteří mají za život méně než deset potomků, a patří tak mezi nejméně plodné živočichy vůbec. Za rekordmana je považována moucha kloš Hippobosca variegata, jejíž samice mají v průměru jen 4,5 potomka. Jde o parazitický druh živící se krví savců. Larva se v tomto případě vyvíjí uvnitř těla samice, která larvu "porodí" až těsně před zakuklením. Také moucha bodalka tse-tse má v průměru za život jen 6-12 potomků. Mezi blanokřídlými je rekordmanem samotářská včela Dieunomia triangulifera, která má za život 2-6 potomků. Mezi brouky pak najdeme nízkou plodnost mezi vrubounovitými brouky, u nichž je nízký počet potomků dán tím, že rodiče každé larvě vytvoří vlastní komůrku s trusem jako potravou, což stojí hodně času a energie.


Nejvyšší počet potomků

Australský motýl Trictena atripalpis (čeleď Hepialidae - Hrotnokřídlecovití) je hmyzem s nejvyšším zaznamenaným počtem potomků jedné samice, který byl 29 100. V jejích vaječnících bylo po jejím úmrtí nalezeno dalších 15 000 plně vyvinutých vajíček. Vysoký počet vajíček kladou také červci (řád Mšicosaví) druhu Ceroplasses pseudoceriferons (až 10 000) a parazitičtí blanokřídlí druhů Kapala terminalis a Stilbula cynipiformis (čeleď Eucharitidae) (až 15 000).

Mezi sociálním hmyzem vedou královny afrického mravence Dorylus wilverthi, které kladou 3-4 miliony vajíček každých 25 dní. Délka života královen tohoto druhu však není známa, proto nelze určit celkový počet vajíček za život. Literatura nabízí také údaj vztahující se k všekazovi druhu Termes bellicosus, jehož královna klade 30 000 vajíček denně a dožívá se 10 let. Celkový počet potomků jedné královny se odhaduje až na 109 milionů.

Pro srovnání královna Včely medonosné (Apis mellifera) klade cca 200 000 vajíček a dožívá se 3-4 let.


Hmyz žijící v nejvyšší hloubce

Jezero Bajkal na Sibiři je nejhlubším jezerem světa s maximální hloubkou 1620m. Z různých skupin hmyzu, které v jezeře žijí, pouze larvy nebodavých komárů čeledi Chironomidae obývají větší hloubky. Larva druhu Sergentia koschowi byla nalezena v hloubce 1360m a jde tak o jediný hmyz objevený v takové hloubce. V těle larev se nachází hemoglobin, díky němuž dokáže larva z vody získat potřebné množství kyslíku, kterého je v takových hloubkách velmi malé množství, a to jen díky sezónnímu oběhu vody, který způsobuje klima mírného pásu (tropické jezero Tanganika s maximální hloubkou 1400m takový oběh nemá, a proto je v hloubkách větších než 200m zcela bez kyslíku).


Nejodolnější vůči horku

Nejodolnějším hmyzem v této kategorii je v přirozených podmínkách pouštní mravenec druhu Cataglyphis bicolor, který žije na Sahaře. Teplota prostředí tam může dosáhnout až 70 stupňů a kritická teplota těla mravence dosahuje 55 stupňů. Konkurentem je australský pouštní mravenec druhu Melophorus bagoti, který snese podobnou zátěž. Jedinci tohoto druhu dokonce vyrážejí za potravou teprve když teplota povrchu dosáhne 56 stupňů.

Mezi vodním hmyzem je rekordmanem komár druhu Chironomus tentans, který žije v pramenech o teplotě 49 stupňů. Vzhledem k teplotním vlastnostem vody, je v tomto případě teplota těla larvy stejná jako teplota vody.

V laboratorních podmínkách pak drží rekord larvy pakomára rodu Polypedilum vanderplanki, které přežijí teplotu prostředí 102 stupně po dobu jedné minuty.


Nejodolnější vůči slanému prostředí

Larva dvoukřídlého hmyzu Ephydrella marshalli má velmi vyvinutou schopnost regulace osmotického tlaku při snášení slaného prostředí až do osmolality 5848 mOsm/l (miliosmol na litr - pro srovnaní osmolalita v lidském organismu je 296-300 mOsm/l). Velkou odolnost mají také larvy jiného dvoukřídlého hmyzu, Hydrophorus plumbeus, které snesou slané prostředí s osmolalitou 5650 mOsm/l. V obou případech larvy přežily v takovém prostředí téměř týden. K osmoregulaci jim slouží zvláštní reabsorpční a sekreční buňky. Ve volné přírodě se vyskytují ve slaných jezírkách a močálech, pobřežních oblastech moří nebo ropných jezírkách či umělých nádržích v solivarech.


Nejhlasitější

Africká cikáda Brevisana vervis vábí partnera zvukem o síle v průměru 106,7 decibelů, měřeno ve vzdálenosti 50 cm. Dva druhy severoamerických cikád Tibicen walkeri a Tibicen resh dokáží vydat zvuk varující okolí, který má hlasitost 105,9 decibelů (měřeno také ve vzdálenosti 50 cm). Máme na mysli zvuk slyšitelný pro člověka (20 až 20 000 Hz). Hmyz totiž dokáže vydávat a slyšet zvuky v mnohem větším rozsahu (až 250 000 Hz, podle druhu).


Největší počet potomků parazita

Literatura uvádí případ, kdy v jediné housence motýla čeledi můrovitých bylo nalezeno 3055 potomků parazitické vosičky Copidosoma floridanum z čeledi Encrytidae. Běžně se tento počet pohybuje nad 2000. Příčinou je tzv. polyembryionie, tj. vajíčko se po nakladení dělí tak, že vzniká mnoho nových jedinců stejného pohlaví. Samice klade do hostitele (housenky) jedno až dvě vajíčka. Larvy se vyvíjejí tak, aby dospěly, až bude housenka v posledním vývojovém stádiu před zakuklením.


Největší hmyz

Měřeno největším viditelným objemem těla a nejspíš i hmotností, patří mezi rekordmany brouci: zlatohlávci Goliathus goliathus a Goliathus regius, nosorožíci Megasoma elephas a Megasoma actaeon a tesařík Titanus giganteus. Uvedené druhy dosahují přibližně stejně hmoty těla i hmotnosti, jednoznačného vítěze nelze pro nedostatek ověřených údajů stanovit. Nejvyšší spolehlivě změřenou hmotnost hmyzu měla obří weta z řádu rovnokřídlých druhu Deinacrida heteracantha z Nového Zélandu, a to 71 gramů.


Nejdelší hmyz

Nejdelším hmyz jsou bezpochyby pakobylky z řádu strašilek. Rekordmanem je samice druhu Pharnacia serratipes s délkou 55,5 cm od chodidla prvního páru nohou po chodidla třetího páru nohou.


Nejdelší život dospělého hmyzu

Královna Mravence obecného (Lasius niger) se v zajetí dožila nejvyššího zaznamenaného věku 28 a tři čtvrtě roku. Odhaduje se, že se královny tohoto druhu dožívají 18 až 29 let a mravenčí dělníci mohou žít 7-8 let. Podobná délka života se udává i u mravenců druhu Pogonomyrmex owyheei.


Nejvyšší počet sexuálních partnerů jedné samice (polyandrie)

Polyandrií se rozumí páření s mnoha různými samci. Polyandrie je nejčastější u sociálního hmyzu, rekord drží včela druhu Apis dorsata, u níž bylo zaznamenáno páření jedné samice s 53 různými samci. U samice mandelinky druhu Chrysochus cobaltinus bylo pozorováno 60 páření, ale s některými samci se sledovaná samice pářila opakovaně.


Nejkratší reproduktivní život

Řada druhů hmyzu stráví většinu života jako larva, obecně v nedospělém stadiu. V různých skupinách hmyzu existují druhy, jejichž dospělci žijí jen několik dní. Rekord však drží samice jepice Dolania americana, která po posledním svlečení žije méně než pět minut. I během této chvilky se stihne spářit a naklást vajíčka. Jepice obecně žijí jako dospělci velmi krátce, jen málo druhů žije déle než 48 hodin. Ale například mezi blanokřídlými najdeme druh vosy Trichogrammatoidea bactrae, jejíž dospělci žijí pouhých 28 hodin.


na začátek stránky


© Jakub Pechlát 2005, info(zavináč)hmyz.net
„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde