2. díl - Dominance hmyzu

Dnešní text se na několika příkladech pokouší naznačit ohromnou pestrost a četnost hmyzu.

Existuje několik způsobů, jak měřit či hodnotit dominanci hmyzu. Tou nejjednodušší je prosté porovnání celkového počtu druhů hmyzu s ostatními taxonomickými skupinami. Entomologové odhadují, že od dob Karla Linného (1707-1778) bylo vědecky popsáno zhruba 800 tisíc druhů hmyzu. Karl Linné byl zakladatelem moderního systému klasifikace druhů rostlin a zvířat (zavedl rodové a druhové jméno). Pro srovnání celá říše rostlin čítá 400 až 500 tisíc druhů. Mezi živočichy náleží k „nižším“ bezobratlým asi 200 tisíc druhů, zatímco obratlovců je pouhých 50 tisíc druhů. Hmyz tedy představuje více než polovinu (asi 53 %) z celkového počtu 1,5 milionu vědecky popsaných druhů. Jejich počet se ale stále zvyšuje. Objevení nového druhu obratlovce je vzácnou událostí, za posledních 20 let se tak stalo pouze několikrát. Zato miliony druhů hmyzu se stále skrývají v půdě, ve vegetaci tropických deštných lesů a dokonce i na našich zahradách. Entomologové popisují stovky nových druhů ročně a odhadují, že dosud byla pro vědu objevena pouze třetina až polovina druhů hmyzu. Docházíme tak k závěru, že dva z každých tří žijících druhů patří mezi hmyz.

Další možností, jak posoudit dominanci hmyzu je rozsah a hustota jednotlivých druhů a jejich populací. Díky malé velikosti hmyzu a jeho schopnosti rychle se množit mohou hmyzí populace dosahovat impozantních rozměrů. Jediná kolonie australských termitů může čítat několik milionů jedinců v hnízdě vysokém 7 metrů. Roj stěhovavých sarančí může tvořit až 10 miliard jedinců, pokrývat plochu několik stovek hektarů a vážit až 30 000 tun. Za polárním kruhem dokáží mračna komárů a muchniček znepříjemnit život každému teplokrevnému živočichu. Byly zaznamenány případy, kdy mračna tohoto hmyzu byla tak velká a neodbytná, že dokázala způsobit velkým zvířatům jako jsou třeba sobi takovou ztrátu krve, že na ni zemřeli. V tropech jsou všudypřítomnými a nejrůznorodějšími tvory mravenci. Kolonie stěhovavých mravenců rodu Dorylus žijící v africké savaně mohou mít až 20 milionů jedinců.

Dokonce i v lesích a na loukách mírného pásu nalezneme překvapivě rozsáhlé populace hmyzu. Na kořenech velkého ovocného stromu se může skrývat až 40 tisíc larev cikád druhu Magicicada septendecim. Křísci rodu Erythroneura dosahují populací až 30 milionů jedinců na hektar vinné révy. "Superkolonie" mravenců druhu Formica yessensis, která pokrývala 250 hektarů při pobřeží u japonského Sappora, údajně čítala přes milion královen a 300 milionů dělníků žijících v síti 45 tisíc propojených hnízd. Jde pochopitelně o extrémní případy, ale i pouhá jedna ploštice na metr v řadě na poli se sójou znamená populaci 125 tisíc kusů na hektar. Hmyz je dokonce tak početný, že kdyby se rozpočítal mezi všech šest miliard lidí na Zemi, vyšlo by na každého 1018 hmyzích jedinců, to je miliarda miliard.

Třetí možností posouzení dominance hmyzu je prozkoumat jeho hojnost a různorodost v široké škále přírodních prostředí. Zjistíme, že hmyz najdeme opravdu v každém typu suchozemského a sladkovodního prostředí, které si lze na Zemi představit. Žije všude od vrcholků Himaláje až po přílivová jezírka na březích moří. Tucty bezokých druhů tráví své životy v naprosté tmě podzemních jeskyní. Nejméně 40 druhů žije na ledových pláních Antarktidy, další žijí na povrchu ledovců nebo na okrajích tajících sněhových polí. Několik druhů najdeme v horkých pramenech, kde teplota vody dosahuje 50 °C a další žijí na pouštích, kde voda je vzácností a denní teploty překračují 60 °C. Hmyz žije nad i pod hladinou řek, potoků, jezer a rybníků. Jeden druh ploštice bruslařky se dokonce zabydlel mezi plovoucími řasami a chaluhami v Sargasovém moři, téměř 2400 km od nejbližší pevniny. Moucha druhu Helaeomyia petrolei se vyvíjí v jezírkách surové ropy na kalifornských ropných polích. Příbuzný druh Ephydra cinera zase obývá slané vody Velkého solného jezera v americkém Utahu. A tak jediným prostředím, které hmyz neovládl, jsou hlubiny moří a oceánu. Ty jsou plné zástupců další úspěšné skupiny bezobratlých, korýšů.

© John R. Meyer, North Carolina State University – použito se svolením autora
© překlad Jakub Pechlát, 2006 – šíření textu možné jen s písemným souhlasem