Brouci (Coleoptera)

"Obrnění rytíři, skrytí za svým krunýřem i za svou maskou, která zůstává v boji i ve smrti stejná. Jejich bezvýrazná podivná tvář neprozradí ani v nejmenším nic z toho, co se kdesi uvnitř odehrává. Vše je skryto za tvrdou mlčenlivou přilbou, kterou nastavili zvědavosti světa. Jsou chránění neproniknutelně jako nějaké bytosti z jiné planety." - J. Mareš, Nejkrásnější brouci tropů, Academia 1980

Nejpočetnější skupina živočichů na světě. Představují třetinu všech známých hmyzích druhů a asi čtvrtinu všech známých živočišných druhů.

ColeopteraPočet druhů na světě (v ČR): 350 000 (7000)

Délka těla: 0,5 až 220 mm (10 největších brouků světa, 10 největších brouků ČR)

Znaky: Typickým znakem brouků jsou krovky, přeměněný první pár křídel, který kryje blanitá křídla druhého páru a obvykle také skoro celý zadeček. Krovky mohou být rýhované nebo hladké. Typický je i hrudní štít, což je velká předohruď. Ze středohrudi je pak patrný větší či menší štítek mezi začátkem krovek. Právě pevný ochranný krunýř těla brouků je příčinnou jejich úspěšného rozšíření a vzniku tak velkého počtu druhů. Vzhledem k ohromné rozmanitosti druhů zde nelze vyjmenovat všechny možné tvary a barvy, které má tělo brouků. I tykadla a končetiny jsou často různě přizpůsobeny potřebám konkrétního druhu a nabývají tak řady různých forem a tvarů (viz obrázky).

nohytykadla
tykadla: a) Edaphopaussus favieri, b) Loricera pilicornis, c) Meloe proscarabeus (Majka obecná), d) Cebrio gigas, e) Anostirus purpureus (Kovařík purpurový), f) Polyphylla fullo (Chroust mlynařík), g) Amorphocephalus coronatus, h) mršník Pachylister inaequalis , i) nosatec Curculio abietis, j) Cerocoma schaefferi (Puchýřníček schäfferův), k) Lucanus cervus (Roháč obecný), l) Rosalia alpina (Tesařík alpský)
končetiny: přední noha - a) střevlíkovitý brouk Siagona europaea, b) nosatec Liparus dirus, c) Dytiscus marginalis (Potápník vroubený), d) Scarites buparius (Skarita písečná), e) Cicindela silvatica (Svižník lesní); přední holeň a chodidlo- f) Emus hirtus (Drabčík huňatý), g) mršník Satrapes sartorii, h) mršník Pachylister inaequalis, i) Polyphylla fullo (Chroust mlynařík), j) Scarabeus sacer (Vruboun posvátný); zadní noha - k) Dytiscus marginalis (Potápník vroubený), l) vírník Gyrinus urinator; zadní holeň a chodidlo - m) mršník Pachylister inaequalis

Stanoviště: Brouci žijí v podstatě ve všech typech prostředí s výjimkou oceánů.

Způsob života: Pestrost způsobu života je ohromná. Mezi ty zajímavější patří např. brouci pečující o potomstvo, draví brouci, brouci žijící v hnízdech blanokřídlých, brouci stavějící různé chodby, vodní brouci, pouštní brouci, jeskynní brouci, brouci zápasící o samice a mnoho dalších.

Potrava: Většina druhů je býložravá (živí se listy, kořeny, dřevem i dalšími částmi rostlin), část druhů je masožravá (živí se nejčastěji jiným hmyzem). Další skupinou jsou druhy, které se živí odumřelými tkáněmi. Existují i druhy živící se houbami a plísněmi a také druhy parazitické. Larvy se mohou živit odlišnou potravou než dospělí brouci.

Rozšíření (výskyt): celosvětový

Rozmnožování a vývoj: Hledání partnera je zpravidla řízeno feromony. Samci mívají složitěji utvářená tykadla, kterými zachytávají pach vydávaný samicí, často jsou schopni vyhledat samici i na značnou vzdálenost. Zvláštní skupinou jsou světlušky, u kterých hledání partnera probíhá s pomocí světelných signálů. U většiny brouků se samec páří s více samicemi a podobně i samice se páří s více samci. U některých druhů jsou samci výrazně odlišní od samic, jsou vybaveni velkými rohy či kusadly a o samice zápasí (roháči, nosorožíci).

Vajíčka jsou zpravidla oválná a mohou být kladena jednotlivě i ve skupinách do půdy, na vegetaci, případně do rostlinných nebo živočišných tkání, které poté slouží larvám jako potrava. Počet vajíček kolísá od jediného (čeleď Sphaeriidae) až po několik tisíc (majky). U některých druhů je vyvinuta péče o potomstvo (hrobaříci, chrobáci). Vývoj z neoplozených vajíček (tzv. partenogeneze) je u brouků vzácná (u některých nosatců, mandelinek, kožojedů).

Tělo larev se skládá z hlavy, tří hrudních a deseti zadečkových článků. Tykadla bývají krátká. Ústní ústrojí je kousací, někdy upravené k sání mimotělně natrávené kořisti (potápníci, světlušky). Z hrudních článků vyrůstají končetiny, u některých druhů ale mohou být redukované nebo zcela chybět. Larvy vyvíjející se ve vodě mohou mít na zadečku vzdušnicové žábry. Larvy brouků lze rozdělit do čtyř základních skupin:

  1. a) larvy velice pohyblivé s dlouhýma nohama, shora zploštělé, zpravidla dravé
  2. b) housenkovité larvy s válcovitým tělem s krátkýma nohama, bývají pomalejší a často býložravé
  3. c) ponravovité larvy, obvykle ve tvaru písmena C, s dobře vyvinutýma nohama, žijí v půdě nebo ve ztrouchnivělém dřevě
  4. d) larvy s redukovanýma nohama nebo beznohé, redukované je i jejich ústní ústrojí a tykadla, žijí v půdě nebo ve dřevě

Larvy procházejí nejčastěji třemi, méně často čtyřmi nebo více vývojovými stádii, což může záviset i na prostředí a potravě. Některé čeledi vykazují zvláštní typy vývoje, při nichž larva mění formu (např. z larvy typu a) na larvu typu d). Délka vývoje larvy kolísá od týdne až po několik let (nejdelší je u larev vyvíjejících se ve dřevě).

Brouci se vyvíjejí tzv. proměnou dokonalou, tj. mají stadium kukly. Některé druhy si vytvářejí kolem kukly ochranné schránky, jiné ji umisťují na vegetaci. Délka tohoto stadia trvá zpravidla několik týdnů. Během nich dochází k rozsáhlé přestavbě tkání a z larvy se stává dospělý brouk).

l1l2l3

Larvy: obr. vlevo: a) drabčík, b) potápník, c) mrchožrout, d) svižník, e) slunéčko
obr. uprostřed: a) krajník, b) lesknáč, c) pestrokrovečník, d) lesák, e) tesařík, f) potemník
obr. vpravo: a) krasec, b) kovařík, c) a d) nosatec, e) mandelinka, f) chroust

Taxonomie řádu: 4 podřády (Adephaga - masožraví, Polyphaga - všežraví, Myxophaga, Archostemata), 166 čeledí

Nejvýznamnější čeledi (společně představují cca 60 % všech druhů brouků):

Podrobnosti
Kategorie: Proměna dokonalá